Zámek Veleslavín

Dílo má dvě části:

1. performativní komunitní zásah do krajiny (čištění jezírka), se odehrálo 27. 5. 2021 v areálu Veleslavínského zámku na Praze 6, který je dlouhodobě zcela nepřístupný veřejnosti.
2. instalace hub (viz další text) je rozptýlena na území starého Veleslavína mimo areál Zámku Veleslavín!

Voda je symbolem života krajiny, má moc obnovit fyzické i psychické funkce lokálního ekosystému včetně jeho lidských obyvatel. Umělkyně Veronika Zapletalová proto zaměřila svou pozornost na zanedbané vodní prvky ztracené v dříve kultivované, dnes zpustlé městské přírodě areálu a okolí zámku Veleslavín, jehož osudy dlouhodobě sleduje. S cílem obnovit a zviditelnit místa kdysi významných zdrojů vody i odpočinku iniciovala sousedské „čištění zámeckého jezírka“.

Hlavním projevem neviditelných organických procesů v krajině se však v její rozsáhlé instalaci staly kolonie hub odlitých z lokálně nalezených odpadků do betonu. Ty jakoby svou přítomností žádaly o pozornost a péči pro místo, které v současné době ztratilo svou funkci sociální i kulturní, podobně jako je paralyzována struktura jeho vodního, a tím i celkového ekosystému.

Součástí uměleckého záměru Veroniky Zapletalové je také veřejné „setkání u jezírka“, které se uskutečnilo 17. 6. 2021 v zahradě zámku. Sešli se zde zástupci všech významných aktérů současných osudů zámku: zástupci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Magistrátu hlavního města Prahy, radnice Prahy 6, zástupci potenciálních investorů, lidé z občanských iniciativ, odborníci na historickou i aktuální tvorbu krajiny, i veřejnost. Po vyslechnutí přednášky doc. Hauserové, zabývající se historickou funkcí a vývojem zdejší krajiny, diskutovali všichni přítomní o možnostech dalšího vývoje místa. Na závěr setkání se pamětníci dřívějších epoch historie areálu podělili o své vzpomínky na období, kdy zde (po téměř celé dvacáté století) fungovalo plicní sanatorium, jehož budovy byly obklopeny veřejně přístupným anglickým parkem.

Veronika Zapletalová bydlí na Praze 6 v bezprostřední blízkosti areálu Veleslavínského zámku, který se také stal objektem její umělecké iniciativy v rámci festivalu M3. Od svého původně sochařského zaměření přesunula autorka těžiště svého uměleckého projevu k fotografii, avšak i zde zůstal patrný objektový přístup. Ve svých rozsáhlých fotografických cyklech zachycuje anomálie specifických kulturních projevů určitých lokálně nebo zájmově vymezených skupin obyvatel. Příkladem může být cyklus Chataři mapující svéráznou estetiku chatových a zahrádkářských kolonií nebo Vozítka, série dokumentující automobily ozvláštněné různými zkrášlujícími nebo účelovými zásahy svých majitelů. Významným spolupracovníkem je při práci na jejích uměleckých projektech Veroničin muž Ondřej.

Veleslavín Chateau

Water is a symbol of the life of the landscape; it has the power to restore the physical and psychological functions of the local ecosystem, including those of its human inhabitants. In the grounds and in the surroundings of Veleslavín Chateau, whose fate she has been following for a long time, the artist has therefore focused on neglected water features lost in formerly cultivated, now desolate, urban nature. In order to restore and make visible the sites of once important sources of water and recreation, she initiated a „cleaning of the Chateau pond” by people living in the vicinity of the Chateau. However, in her large-scale installation, the main manifestation of the invisible organic processes in the landscape are colonies of fungi made from locally found melted plastic trash cast into concrete moulds, which seemed to demand attention and care by their presence.